Můžete nám přiblížit, co Vás přivedlo k architektuře a jaké byly Vaše začátky v tomto oboru?

Asi úplným začátkem byl čas základní školy. Rád jsem si kreslil a vymýšlel hvězdné lodě. Musely být (z pohledu desetiletého kluka) funkční, ale i hezké. Avšak skutečná cesta za architekturou začala na Střední průmyslové škole stavební v Liberci. Zde jsem získal skvělé základy a přičichl k poctivé zedničině. Stále mi něco ale chybělo. Pochopil jsem záhy až na ČVUT fakultě architektury a urbanismu. Stavba není pouze o „cihlách“. Musí být funkční, praktická a musí být také esteticky hodnotná, což je samozřejmě velmi široký pojem. Ale ve stavbách žijeme, chodíme kolem nich, pracujeme v nich… takže pokud nežijeme v lese, architektura nás ovlivňuje na každém kroku.

Po škole jsem chtěl nastoupit do nějakého ateliéru a vypracovat se. Nebyla pro to ale ideální doba. Spíše se propouštělo než přijímalo. Začal jsem podnikat sám na sebe. „Podnikat“ je silné slovo. Získával jsem práci a zkušenosti spoluprací s různými kolegy architekty, designéry a designérkami, až jsem začal mít vlastní zakázky. Dnes už klientela chodí na doporučení nebo si prohlédnou můj web, sociální sítě apod.

Jaký byl Váš první realizovaný projekt?

Byl to projekt novostavby rodinného domu v Mladé Boleslavi. Projekt jsem měl pod „taktovkou“ od počátku do konce a naučil jsem se nespočet věcí. Projekt začal prosbou klientů, jestli bych jim mohl pomoci lehce upravit dispozice domu. Typový projekt jim nevyhovoval, ale už na něj bylo vydané stavební povolení… No, projekt jsem přepracoval kompletně. Pouze jsem zachoval shodnou obvodovou linii domu, aby nebylo úplně vše naruby. Klientům se úprava líbila a začali jsme projektovat.

Zde důležité poučení, kterého se držím doposud: dobrý „barák“ nevznikne bez souhry architekta a klienta. Je nutné, aby si vzájemně vycházeli vstříc. Při projektování jsme hned prvního projektanta museli odvolat, protože nebyl schopný zapracovat potřebné požadavky na stavbu. Naštěstí druhá firma byla pravým opakem. Realizaci se samozřejmě nevyhnuly různé „fuck-upy“, což je normální, a byla to ideální škola architekta. Navrhoval jsem i celý interiér a opět dohlížel na jeho realizaci. Domy na „papíře“ jsou pěkné, ale já je chci přenášet do reality.

Na který z projektu jste nejvíce pyšný?

Upřímně nemám „nejpyšnější“ projekt. Každý z projektů má svůj příběh a své klienty. Rád vzpomínám na projekt rekonstrukce administrativní budovy firmy Foxon. Rekonstrukce je u konce, ale zrovna nyní ještě nově doplňujeme nový prostor jednací místnosti. Opět skvělá spolupráce s klientem. Začali jsme úpravou interiéru v rámci doplnění tří školících místností. Následně jsme upravili celé první podlaží, část druhého podlaží, celkový vnější vzhled a přilehlé plochy v podobě vstupního prostoru, parkoviště včetně okrasné zeleně.

Zrealizovaných projektů nebo projektů v realizaci mám kolem šestnácti. Mnohé na realizaci čekají. Stavařina je v tomto obecně pomalejší. S realizací žijete třeba pět let. Celkově mám za sebou přes padesát projektů velmi různého rozsahu.

Ve své práci kladete důraz na propojení funkčnosti a estetiky. Jakým způsobem dosahujete této rovnováhy ve svých návrzích?

Základem je chápat potřeby provozu stavby (rodinný dům, administrativní objekt, průmyslový objekt, bytový dům atd.), její vliv na okolí a opačně. Stavba může zapadnout, nebo vyčnívat, a při návrhu zohledňujeme například proudění větru, hlučné okolí, počet uživatelů, umístění nebo zvyklosti klientů. Důležitou roli hrají také legislativa, normy a rozpočet. To vše ovlivňuje tvar, materiály i přístup k projektu, aby stavba spolupracovala se svým prostředím.

Vít Lopatovský hostuje svůj web u Webkitty a využívá WordPress hosting.

Jaký je Váš názor na využití moderních technologií, jako je virtuální realita, při prezentaci architektonických návrhů? Vyžadují to klienti?

Technologie architekturu posouvají. Jsou to skvělí pomocníci. Klientům často technologie usnadňuje chápání složitých vztahů v projektu. Lépe si umí některé věci představit. Dnes už vizualizace a prezentace projektu ve 3D není ničím novým. Virtuální realita není prozatím běžným standardem, ale blížíme se k tomu, jako jsme se před časem blížili k prezentaci projektů ve 3D. Na druhou stranu mnohdy klienti preferují ruku, papír a skicování. Je to více lidské.

Setkal jste se s projektem, který pro Vás představoval zvláštní výzvu? Jak jste k němu přistupoval a jaký byl výsledek?

Téměř každý projekt je výzvou, proto mám tuto práci rád. Tím spíše, když ho chcete dotáhnout do šťastného konce. Nejzajímavější bývají v tomto rekonstrukce. Hospodářské stavení v Bukovce je krásná stavba sama o sobě. V rámci projektu jsme chtěli zachovat původní krov a zároveň prosvětlit podkroví, protože se má stát obytným.

Zvolili jsme zateplení formou nadkrokevní izolace se zalomenými střešními okny atypických rozměrů. Často přijde otázka, proč atypická okna a proč zalomená? Zalomená, abychom měli i svislou část okna pro přirozené osvětlení. Atypická, protože se dalo lépe pracovat s krovem a ještě pozdvihnout jeho kvality. Je tak třeba krásně viditelná pozední vaznice zvenku, zevnitř se dá k ní posadit. A ano, není to řešení pro každou stavbu a pro každého. Proto jsou návrhy individuální. Klienti si hospodářského stavení velmi váží, protože je to rodinné dědictví. Předci ho postavili v 18. století.

Jaký je Váš pohled na současné trendy v architektuře a jak ovlivňují Vaši tvorbu?

Trendů je dnes nespočet. Sleduji je okrajově, protože to bývají módní – mainstreamové záležitosti. To není nutně špatné, ale mám raději, když se architektura snaží být nadčasová a slouží dobře po mnohá desetiletí. Více mě ovlivňují architektonické proudy, kde se obracím k historii naší země, rozhlížím se v zahraničí a snažím se celkově chápat, proč, co a jak bylo vymyšleno nebo jaký je výhled do budoucna.

Někdy mě inspirují – vedou k zamyšlení – maličkosti, jako veranda tzv. porch amerických domů, co vše uživatelům přináší. Nebo naopak ucelené filozofie prostorového uspořádání objektů japonských architektů nebo přívětivost australských domů apod. Nakonec prostě tvořím tak, jak mi to jde z ruky, a časem a zkušenostmi se i to mění.

Můžete nám popsat Váš tvůrčí proces od prvotní myšlenky až po realizaci projektu?

Koncept někdy vzniká už na první schůzce, kdy vše „vidíte“, jak by to mělo být. Klient je spokojený a návrh se doladí. A někdy je potřeba více času a komunikace. Klíčová je architektonická studie – udává směr projektu a řeší klientovy potřeby, představy, sny i finance. V této fázi skicujeme a tvoříme 3D modely.

Po dokončení studie začíná projektování. S projektantem a týmem řešíme detaily a potřebné změny. Následuje stavební řízení, výběr realizačních firem a dozorování stavby, kde upřesňujeme detaily a hlídáme kvalitu. Po dokončení přichází fotograf, který hotový objekt zachytí.

Jakým způsobem spolupracujete s klienty při tvorbě návrhů, aby výsledné dílo co nejlépe odráželo jejich potřeby a přání?

Z mého pohledu je to hodně o empatii a snaze se napojit na jejich „člověkotyp“. Nechávám klienty mluvit. Pokud je to pro ně nekomfortní, snažím se detailními otázkami doptat na jejich potřeby a přání. Čtu spoustu knih a poslouchám podcasty na toto téma. Mezilidská komunikace mě fascinuje.

Vychází z toho i můj přístup, že architektura je tu pro lidi, a ne lidi pro architekturu. Ano, někdy se tak dostaneme do podrobností, které zde nemohu ani publikovat. Mnohdy mají klienti sesbíranou inspiraci v podobě obrázků z různých sociálních sítí. I to je určitý zdroj informací.

V principu je nejvíce důležité, když se naváže vztah důvěry mezi klientem a architektem. Tedy když je spolehnutí, že se vzájemně poslouchají. Pak už je to pouze o tom navrhnout stavbu, která vyhovuje klientovi, architektovi i veřejnému zájmu.

Jaký význam přikládáte detailům v architektuře a jak ovlivňují celkový dojem z Vašich staveb?

Z detailů se skládá stavba a vše kolem ní. Jsou detaily funkční, které musí být splněny alá správné provedení spojů, které nepraskají, kterými nezatéká aj. Dále jsou detaily, které velmi pozdvihují užitnou hodnotu, třeba že počítáme s předstěnou u sprchového koutu, kde můžeme vést potřebné potrubí a udělat pěknou niku na uložení mýdla. Nebo eliminace „mrtvých“ ploch v podobě špatně řešených chodeb apod. A pak tu máme detaily dobrého pocitu. Může to být hezké zákoutí se zelení, kde si člověk sedne, zastaví se, nebo pěkná knihovna pod schodištěm s místem pro oblíbenou sošku…

Kde hledáte inspiraci pro své projekty a jakým způsobem ji začleňujete do své práce?

Kdysi jsem od kolegy dostal radu – „koukej kolem sebe, pozoruj a občas k tomu zvedni hlavu“. To je asi první část inspirace. Člověk prostě přemýšlí, jak je co uděláno, jak by to třeba udělal jinak a jestli by to šlo vylepšit nebo posunout zase o kousek dále ve vývoji. Druhou částí je sledování různých proudů architektury, jak jsem popsal výše. Tedy jak přemýšlejí kolegové a kolegyně z jiných částí světa. A nejvíce inspirace je vždy v konkrétním projektu nebo klientovi, kdy stojíte na parcele nebo v objektu před rekonstrukcí, přemýšlíte o všech dostupných pramenech, informacích, historii, budoucnosti a skládáte si je dohromady.

Je to zároveň i o pocitech, které se snažíte exaktně pochopit a vtělit je do návrhu. Ideálně musí objekt na výstupu vypadat způsobem, že si nezasvěcený myslí, že je to tak jednoduché, že by to zvládl přece taky.

Jaký je váš vysněný projekt, který byste jednou rád realizoval?

Už se mi pod ruce několik vysněných projektů dostalo. Jsem za to velmi vděčný. Ale mnoho jich ještě je. Uvedu dva, kde jeden je obecnější a druhý konkrétní. V teorii se mohou spojit i v jeden.

První je realizace projektů do zahraničí. A druhý je realizace většího či menšího objektu v horách. Klidně Krkonoše, Alpy…

Jak moc je pro vás jako architekta důležitý web a online prezentace?

Je to nezbytná součást prezentace. Hlavně web. Sociální sítě také, ale zde musím ještě hodně zapracovat. Nejvíce jsou však stále osobní reference. Přece jen s architektem většinou klient stráví minimálně půl až rok života.

Jsme rádi, že máme mezi svými klienty architekty, kteří přemýšlejí o každém detailu. Mňau!