Začnu hned takovou přímější otázkou – jak se z lékařky stane webařka?

Když bylo první dceři devět měsíců, začala jsem pociťovat potřebu začít znovu něco dělat. Zkoušela jsem si domluvit i „klasickou“ práci na jeden den v týdnu ve zdravotnictví, ale z několika důvodů to nakonec nevyšlo. Rozhodla jsem se proto vrátit ke psaní, které mě provázelo už během studií medicíny. Když jsem pak objevila kurz Webařce pod rukou od Magdaleny Bouškové, hned jsem věděla, že to je TO ONO. Práce z domova, flexibilní pracovní doba, tvůrčí přesahy, zajímavé projekty a výsledky, které jsou fakt vidět. Jenže přihlášky už byly v tu dobu uzavřené, takže nezbylo než půl roku počkat.

Co jste během těch šesti měsíců dělala?

Ten čas jsem využila naplno. Psala jsem, sama se vzdělávala v oblasti webařiny, navazovala první spolupráce, a začalo mi to celé dávat obrovský smysl. Když pak přišlo ucelené vzdělávání od Magdy, bylo to jako když do sebe všechno zapadne. Najednou jsem měla jasno, že mě to neskutečně baví a že právě tímhle směrem se chci dál vydat.

Co vás na webdesignu a copywritingu nejvíc baví?

Nejlepší je ten fakt, že jsem sama sobě šéfem. Není to striktních 8 hodin v kanceláři, protože pracovat můžu kdykoliv a kdekoliv.

Jaký obor lékařství jste vlastně vystudovala a co vás ke studiu přivedlo?

Vystudovala jsem všeobecné lékařství a po škole nastoupila na oddělení radiologie.

Asi bych měla říct něco vznešeného, jako že jsem od malička chtěla zachraňovat životy, ale pravda je daleko prostší a úsměvnější – začalo to u seriálu Grey’s Anatomy. Fascinovalo mě, jak tou prací všichni žijou, jaké mají v nemocnici skvělé zázemí a kolektiv, a jak řeší neuvěřitelně zajímavé případy. A protože u nás v rodině žádný zdravotník není, neměl mě kdo uzemnit, že realita vypadá trochu jinak. Hlavně jsem během studia zjistila, že mám z jehel paniku a že jsem kolabující typ, takže operační sály nebudou nic pro mě.

Jak vaše profesní změna rezonovala v rodině?

Zpočátku to brali s nadhledem. Někteří mě podporovali, jiní mi připomínali, co jsem vystudovala a upřímně se divili, co to vymýšlím. Někteří asi ještě pořád doufají, že se k medicíně vrátím zpátky, až mě to přejde.

A jak ji vnímalo širší okolí? Setkala jste se někdy s nepochopením?

S nepochopením se setkávám docela často. Spousta lidí má pocit, že když jsem lékařka, mám automaticky povinnost plnit své poslání. Jenže i lékaři jsou jen lidé a i když je jejich práce důležitá, pořád je to práce jako každá jiná. Mám velké štěstí, že mám kolem sebe lidi, kteří mě podporují a kterým záleží hlavně na tom, abych byla spokojená já sama.

Má podle vás medicína a tvorba webů něco společného?

Obě profese mají společného daleko víc, než se na první pohled zdá. V obou je potřeba umět se rychle zorientovat, přemýšlet systematicky, musíte být pečliví, sledovat, co je nového a hlavně umět to s lidmi. Ať už jde o pacienta nebo uživatele, vždycky jde o to, aby měli lepší pocit, cítili se v dobrých rukou a věřili tomu, co pro ně děláme.

Jste máma dvou dětí. Jak se vám daří skloubit práci na volné noze s rodinou?

Je to náročné, to nebudu lhát. Ale kde je vůle, tam je cesta. Vím, proč to dělám, a to mi pomáhá vydržet i v momentech, kdy pracuju na úkor vlastního odpočinku. Jsou dny, kdy nestíhám a kdy se mi zdá, že nejsem ani dobrá máma, ani dostatečně výkonná ve své práci. Učím se hledat rovnováhu, odvádět tu nejlepší práci a zároveň u toho nešidit děti, protože malé jsou jen jednou a ten čas už nikdy nevrátím.

Co je pro vás ve skloubení práce a rodiny největší výzva?

Největší výzvou je time management. Děti mají naprosto odlišné denní (i noční) režimy a manžel je naplno pracující lékař. Všechno plánujeme hodně dopředu ve sdílených kalendářích. Ale stačí, aby se jedna z dcer rozhodla ten den nespat podle předpokládaného plánu, a celý den může být v troskách 😀 Takže se snažím na všem pracovat s dostatečnou časovou rezervou a být připravená i na tyto nečekané zvraty.

Co byste vzkázala těm, které jejich současná práce nenaplňuje, ale bojí se změny?

Život je moc krátký na to, abyste se trápili na místě, kde nejste spokojení. Já si vždycky říkám, co nejhoršího se může stát. Když to neklapne, vždy existuje nespočet dalších směrů, kterými se můžete vydat.

Vzpomenete si na váš první web?

Můj první web jsem postavila asi v 10 letech pro našeho křečka na platformě eStranky. Křečků jsme měli několik a každý z nich měl stránky samozřejmě svoje. To samé platilo pro naše pejsky.

Sledujete ve své práci i nějaký vývoj – jak jste se za poslední roky profesně posunula, co děláte dnes jinak než na začátku?

Na začátku jsem byla hodně vyjukaná a připadala si jako ztracené kuřátko ve světě profesionálů. Za dobu své praxe jsem nasbírala obrovské množství zkušeností, které mi dnes práci výrazně usnadňují. Postupně jsem se taky naučila vnímat vlastní hodnotu a odpovídajícím způsobem si svou práci ocenit. A když si teď s něčím nevím rady, mám kolem sebe skvělou komunitu lidí, kteří mi vždycky rádi podají pomocnou ruku. (Zdravím Magdu a všechny webaře kolem ní!) Vzdělávám se dál a účastním se různých akcí a kurzů, protože věřím, že pořád je kam růst.

Který z dosavadních projektů vás nejvíce bavil?

Z webových projektů to byl určitě web pro porodní asistentku (Trappea.cz). A co se týče textů, nejvíc mě baví psát reportáže z lékařských kongresů. Takže přece jen jednou nohou v kontaktu s medicínou zůstávám.

Máte nějaký vysněný projekt? Komu byste si přála udělat web? Třeba si přečte náš rozhovor…

Přiznám se, žádný konkrétní vysněný projekt nemám. Mám ráda, když si mě najdou projekty, které jsou naladěné na podobnou vlnu jako já. Když si sedneme lidsky, vzniká spolupráce, která dává smysl a přináší radost na obou stranách.

Pokud bych ale měla přece jen něco jmenovat, bavilo by mě propojit svou původní profesi s tou současnou – třeba tvorba webu pro kliniku, soukromou ambulanci nebo projekt zaměřený na duševní zdraví.

Jak vám spolupráce s Webkitty pomáhá k dobře odvedené práci?

Webkitty pro mě představuje nejen skvělé technické zázemí, ale hlavně tým, se kterým je radost spolupracovat. Nejvíc si vážím jejich lidského přístupu a ochoty pomoci v jakékoliv situaci, i když je to někdy snad i nad rámec běžné spolupráce. 🙂